věčná

každým dnem

se již vracím

vracím se

domů

snad budu to tam

znát

snad-

vzpomenu si

v onen řád

který zjevoval jsi

neúnavně

nesčetněkrát

to tvá láska

byla tím

kdo říkal

žij

někdy nechal jsi mě

tápat ve tmě

to abych

hledala tě

jiskřičku naděje

uvnitř

mne samé

pomáhal jí

vlastním dechem

na ničem a nikom

nelpět

nezištně se

odevzdat

tak setkávat se

s bezedností

bez obav

vstříc

kráčet smrti

jednou

provždy

překonané

láskou která věčně plane