Žena v Proměnách
Žena v Proměnách
Žena v Proměnách
Stojím na útesu ze slov a her neznámých
Skládám kousek po kousku svůj malý dětský sen
Krátím si dlouhou chvíli psaním řádků
Co pozdvihnout by duši měly i oni chtějí ven
Tak tu čekám
Oslepená úsvitem
Tak tě volám
Ty přicházíš mi vstříc
Ať více není marné volání mé
Srdce se trápí v ozvěnách
Ať slunce svítí, je jen Tvé
Prosím tě Bože
Pohlédni na ženu v proměnách
To slovo já až příliš velkou moc mívá
Být ovcí ztracenou netoužím již víc
Láká mě teplo stáje, o něm se mi snívá
A o nocích, kdy měsíc nestíní mou líc
Ať dále není marné volání mé
Srdce se trápí v ozvěnách
Ať slunce svítí, je jen Tvé
Prosím tě Bože
Pohlédni na ženu v proměnách
Na ženu bosou, ženu nahou
Co pouze do lásky Tvé chce být oděná
Na ženu hříchu, ženu malou
Co pouze Tebe touží najít a být úplná
Pohlédni
Můj Bože pohlédni
Na jednu z davu
Tu, která tolik volá jméno Tvé
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Hezké - moc.
Jen se bojím že on neslyší a vlci přicházejí . . .
10.12.2019 06:03:08 | petrzal
Děkuji. Myslím si, že je vždy lepší se snažit zavolat, než předem očekávat, že volaný účastník je nedostupný. Prosím, berte to s nadsázkou. Především je to každého osobní postoj. Ani já si nejsem jistá, že mě vyslyší, přesto to volání nikdy nepřestanu zkoušet. Zdá se mi lepší volat nahoru, než dolů. Tam do tmy máme ve své přirozenosti nakročeno prakticky všichni. Jen to chce trochu té snahy a vlastní ochoty to překonávat den za dnem a hledat ono světlo uvnitř i vně sebe. Ono tam jistě někde je.
10.12.2019 07:32:25 | Market 2