Bo se člověk někdy podivil... i penězi. Ale to jen takový myšlenkový výron. Po pravdě věru pěkná poezie.
22.12.2019 21:41:33 | šerý
Písma jsem neznalá... bílé zvonky mi necinkají, namísto nich vnímám tlukot srdcí dětí, a tu jsem šťastná :-) I tak se mi Tvá báseň moc líbí, Jiří! :-)
22.12.2019 18:22:27 | Helen Zaurak
zvoní zvoní zvonečky i rolničky..jó to jsou u nás v podnebesí dost nezvyklý věcičky..:-D*
22.12.2019 16:59:58 | Frr