Silnicí času kráčím k dálce dní
až ke konečné temna náhody.
Na okraji, co v duši nesouzní,
u stromu doby, když nic neplodí,
nalézám náhle kámen úhelný.
Poselství z kosmu, nové obrody,
přinese zcela jiné víry sny,
květinu Jara Země porodí.
Moc hezké. "ST"
kamínky také nosím si,
ty zvláštní tváře z horniny. ;-)
25.04.2020 14:34:38 | jenommarie
Jsi to Ty Arny, ale konečně, konečně ta naděje nakonci...huraaaá ST!
19.04.2020 09:28:10 | Malá mořská víla
To je asi tím, že je jaro. Podívám se z okna a vidím rozkvetlou louku.
19.04.2020 14:00:41 | ARNOKULT
já do zrcadla ...vidím rozkvetlou louku ;) chichichi
24.04.2020 14:49:16 | Malá mořská víla
To já se raději do zrcadla nedívám. Měl jsem dlouhé vlasy. Jsem doma sám - tak jsem si přes internet koupil strojek. Nastavil jsem na 20 mm. Módní vzor - Mathausen! Než otevřou holiči - bude to trvat a pak tam bude plno.
25.04.2020 14:23:42 | ARNOKULT
Arne a co ti tam kvete, mě jen sasanky a orsej jarní, teď i jahůdky, pořád je pleju v lese chichichi to je co...jsem na palici chichichi ale už se chystají i kopretiny a zvonky orlíčky jsem našla a na skalce hořce :)
25.04.2020 14:31:11 | Malá mořská víla