Reinkarnace nevilučuje Stvořitele, ba naopak

Tvé mrakodrapy tyčí se do nebe, já pán proměny stojím vedle tebe.
Jsi velmi bohatý, však pro mě jsi stále nahatý,
přišel jsi nahý a nahý zas odejdeš,
vše zde opustíš, Duši svojí vypustíš.

Duše je tvé já a ta se nestratí, tvé já zůstane, vše se ti včas vyjasní.
Proč to takhle bylo?, je a bude?, tělo zmizne Duše zbude.
Já smrt, pán proměny vidím do každého z vás, přicházím vždy ve správný čas,
neboj se, přijdu opět včas.

Pak odpočneš na místě určeném, na místě kde potkáš své blízké,
blízké, kteří tam na tebe čekají, oni na čas nedbají.
Pak po odpočnutí se zas v lůně matky objevíš a začíná nový život pozemský,
možná budeš na chlapce, možná na ženský.

Možná budeš opět boháč, ale nebudeš už šťastný tak jako tenkrát,
štěstí si za peníze nekoupíš, teď už to dobře víš.
Jak budeš žít v dalším životě nezáleží na penězích, ale na srdci,
na tvé lásce k druhým, tvůj život pak nestane se chudým.
Láska a dobro často zahalí temnotu, snažme se být lepšími,
zkrátka vnitřně hezčími.