BEZ TEBE
BEZ TEBE
Nemocný v chudobě
na konci předměstí,
opuštěn v žalobě
u trnů bolesti –
jak svíce na hrobě
sám pláči v neštěstí.
Pod září měsíce
půlnoci podzimu
já rozdal tisíce
chudému bližnímu –
však možná nejvíce
jen srdci lepšímu.
Bez Tebe pouze stín
a prázdno bez hranic,
když u oltáře vin,
soumraku klekánic,
jsem proklet coby syn
mlčících zpovědnic.
https://www.youtube.com/watch?v=UAC2EKhNCLs
Komentáře (12)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
jsme stínem vrženým na zem ...jsem kdysi napsala v jedné mé básni ...tak nějak ... mimoděk ... to přilétlo, ale stále si to pamatuji... jako cosi lidsky ... osobitého ... úsměv.z
09.10.2020 21:03:59 | zdenka
Někdy jsme sami sobě největšími soudci.
Trápíme neustále svojí duši.
Život má rub i líc, nebuďme mučedníky...
každý si zaslouží i kus svého štěstí. *ST ;)
~~~~~
Pěkná ale smutná.
Pěkný večer přeji
08.10.2020 21:11:03 | jenommarie
To je sice pravda. Nicméně utrpení je nezbytné. Jak bychom jinak rostli? Nekonečno to tak chce. My to musíme pouze pochopit. Plně se podrobit "osudu". Své pochybnosti pouze vyjádřit v básni - coby očistě své nedokonalé víry.
08.10.2020 21:14:30 | ARNOKULT
Ano to je pravda
..dělám to vlastně Také
...některé mám v šuplíku a už nevylezou
..ale pomohly mi,
když jsem je napsala.
Vše je tak, jak má být
..člověk si musí vždy dojít
...k nějakému svému rozuzlení a vnitřní úleva..i mnohdy trvá.
Ale TO smíření s osudem..je důležité souhlasím.. :)
08.10.2020 21:18:08 | jenommarie