Anotace: Minulý týden mi v mailu přistála jakási surrealistická báseň. Profesor literatury požadoval analýzu textu. Vymyslela jsem si spoustu hloupostí a zabalila je do květnatých a vznosných vět. Aha! Správně. Někdy je prostě jedno, co napíšete. Štve mě to i ne.
skrytý ve větvích stromů
shlíží dolů naslouchajíc tichu
zdrží se chvíli a vrací se domů
šum zlatých lánů dovádí jej k smíchu
na prahu dveří doptává se soli
v boha ni ďábla ukrývá svůj stín
po dvoře samý chodí o holi
a tichou kletbu zahaluje v šprým
ten jehož štěstí zakrátko pomine
v němž uzříš sebe a stejně tak i jiné
ten jemuž sláva v nebi pekle kyne
a pro nějž lidstvo v zemi chladné hyne
svatý duchu, otče, syne!