O zlaté rybce tak trochu jinak.

Jedu na ryby, nemám pochyby, že chytnu rybu zlatou.
Stalo se, na háček chytla se ryba zlatá,
a voní rybinou, oblečená zlatou šupinou.
Rybáři, prosím, pust mě, já tři přání ti splním, na rybníku se vlnka vlní.

Pak rybku přidržel jsem u mé tváře, a zašeptal,
že jen jedno přání mám, než do rybníka jí zpátky dám.
Víš rybko zlatá, přál bych si, aby na Světě temnota nevládla,
a bylo více Lásky, i tak už mám z toho všeho samé vrásky.

Rybka když to slyšela, posmutněla,
tvé přání je přetěžké, zlo je velmi silné,
však nebuď z toho skleslý, potom, až ze Země odejdeš bude život hezký.
Co hezký, bude přímo Krááásný,
to říkám já, zlatá rybka, to je přeci jasný.:-)