Byl jednou jeden muž a ještě je.

Žil muž a ještě žije, tolik průšvihů, jak milé, že žije.
Věřil v Boha již od mala a čím starší byl, tím více zlobil.
Svého času i hodně pil, střídal ženský, ajc nechytil měl štěstí.
Jen štěstí?, ne ne, už dávno ví, že jeho strážný Anděl s ním měl velkou fušku,
peníze nikdy nechyběly, i když neměl jachtu ani služku.

Žil život naplno, pak stala se jedna věc, nebýt Pána Boha, spadla by tehdy klec
V opilosti vyšla jen jedna rána, která mladého člověka na krku lízla,
jen čtyři centimetry od tepny, a smrt by byla tehdy jistá.
Teď každý večer modlí se, mluví k Bohu a Děkuje Mu, že před dvaceti roky
nevzal život člověku, Děkuje Andělům strážným, jeho život se stal vážným.
Od té doby nepije, dostal prý už konečně rozum a je za to velmi rád,
přál by si, aby to tak bylo napořád, než duše jeho opustí zchátralé tělo.

Prý bude žít hodně dlouho, to asi proto, aby ty hovadiny co učinil,
měl možnost nějak kladně odčinit.
A snaží se, popel si již dlouhou dobu sype na hlavu,
to zřejmě ten výstřel změnil jeho povahu.
A taky děkuje své ženě, ona je jedna z těch Andělů co vždy při něm stála,
a nikdy se ho nebála, nikdy jí neublížil, nikdy k tomu neměl důvod,
byla a je laskavá a hodná, prostě Anděl,
Anděl, kterého jsi mi Pane Bože poslal a za to Ti také Velmi děkuji.