Moje naděje umírá

Prosím odpuštění mého kalibru že často žiji v jiné dimenzi jsem člověk a ne zvíře co nemá co žrát chci změnit čas a prostor jinou možnost nemám než odejít prostě to vzdát nic mě nedrží jen to kouzlo Vánoc drtí olovo a snaha žít jako tvor plného citu lásky štěstí mě bičuje každý den mého života ta naděje tam je ale síly duše odchází dál do meziprostoru a cizím lidem nedůvěřovat jen ostych Nicota a strach že jse vrátím do stejné závislosti nic ani ty co mě věří mě nezabrání jít svou cestou a pár kaček tak vyrážím do tichého chodu motoru mích citů co neznají hranici mezi životem a smrtí děkuji všem co při mě stáli mám toho plný zuby jdu spát snad změna přijde brzy a moje víra v tebe andeli mě vyslyší