Moje noc co jse mi zdá a pak je ráno

Moje slova tiše usínají v tvých očích jsem ztracen svou hanebnou cestou co neznám ve svých snech o tobě má zvyklost namalovat tvé ráno do skici plných zjevů mě doráží konec mého života co dál nabízet to sám nevím jen to kouzlo očím tvých snů mluvící člověk bez citu a lásky mě rouhá den co den a tak děkuji za voňavé ráno života a bolest nicoty tu bude dál a čistota dvou duší tu žije dál ve mě opadá naděje a rychlost koňů mě posunuje zas dál je furt co nabízet tak jdem a je čas bořit a budovat čas žít a umřít čas smát se a brečet a čas mít rád a nemilovat to je jen sen a tak bloudím a rok je pryč snad bude dobře bude lip