Moje denní porce lásky

Já zestárly člověk co žije úplně v jiný dimenzi nezná člověka co by ho nes na zádech ty jeho těžké činy co ho blokují jako vrach bez jména miluji snad koho a proč tak trpím bolestí že má samota je jedna lež za druhou nejsem člověk zvíře co kňučí a má dostatek

 všeho ty jse mu vysmivas svou libosti a tichými gesty že jsem ztratil sám sebe a milost od Boha je nenávratně pryč stále doufám a žiju v lásce tichých snů o tobě a bloudím sem a tam abych pochopil tu pointu že láska bere i dává a tak čas letí a má ctnost a pokora mě dává naději na každý den že tě najdu tam na louce kde voní kvítí a budem tam jen mi dva a náš příběh o dvou neznámých rovnico