Mé probdělé noci v tichém přání nebýt sám

Podívej jse nahoru vždyť noc bývá Dlouhá tažnost soukolí a odpuštění že láska je jako cigareta bílá když dohoří zapálí se jiná můžete že mě dělat blázna že jsem rozjetetej jak ten robot bez rotoru co můžu nabídnout jen tu vyšinutou povahu a lakomnost svého obžerství nechci znát sám sebe jsem jak ten vrach co by neublížil ani sám sobě počítají jse slova činy a skutky snad ten cit zatracení co ten kluk hoch miluje snad vyzdvihne té kuráže a bude skákat radostí a milovat lásku svého života a půjde s ní do té brány ve dvou a slunce oslní naše růže bez trní díky snad bude mír a pochodeň zapálí spravedlnost a uzdravení nicoty mé i vašich duší.