Žebrák před kostelem

Při západu, jako by obloha
žadonila o doušek krve,
jež kane
z tvého půvabného těla
ale nejvíc mne děsí
když stéká k mým nohám
chci připít na tvé zdraví
mešním vínem
z blízkého kostela

Před chrámem Páně
seděl žebrák s rukou
jak podzimní list
počítal mince, které mu osud
házel do klobouku
ten chudák byl vlastně farář
z toho kostela
ale poněvadž se soustavně opíjel
skončil na ulici,
nechtěl však opustit své pracoviště

Jednou ráno
když se v kalendáři zarděla neděle
našli lidé jdoucí na mši
mrtvé farářovo tělo
jak leží zády ke kostelu
upil se chudák k smrti a tak se
pomodlili za jeho duši
ale před vstupem do chrámu
se faráři vyhýbali obloukem