Můj nadhled na osud nočního klidu

Noční pohlcování dávných vzpomínek o tobě jsem rychlý jak ta mašinérie jedu jak mašina co jede bez motoru šlápnutí na plyn a jedem muzika mě mlátí to palice hodil jsem šavli na zem smějí jse tomu jak mé  tělo žerou červy plného dehtu a černého uhlí tak mršinou žiju a vítězům vše dobré drogy fet a dlouhej kouř pohoda klídek a jazz jsem sám a stále miluji ženy co ostatními jse vysmívají že nejsou sami nezávidím jen trošku líbí jse mi ten pohled neznámé tváře vůně co voní jak lesní život plné zeleně je to výzva dar života milovat a nenávidět sám sebe a proto miluji prosím a děkuji všem lidem dobré vůle ať každý den života stojí dál