Má neznatelně mrzutá úcta k vám ženy

Omlouvám jse všem lidem dobrým i zlým co jsem natropil to jsi vyzobu snad jednou poznám tu hmatelnou lásku ženy nesmíš ji ani uhodit růží jsem zlost nebo posel dobrých zpráv venku svítí měsíc je pochmurná naděje v duši jen ta nezkrotná Angelika jsi diktuje podmínky že ve městě pozoruji Chaozz a blázinec zrychlení metabolismu a doby co dodat zamknout pusu a ticho růží v tvém úsměvu je to dar od Boha milovat chtíč a hledat za dálkovými pochody po schodech čekám tam na tě vejdi dávám ti prostor a milost od boha díky tvá a má naděje umírá poslední.