Dej básníkům svou lehkou zemi
za to, jak žijí v bolesti
a odcházejí do podzemí
aniž si cestu proklestí.
A na té zemi ať jsou keře
s okvětím bílým jako smrt
a tiché stopy dravé zvěře...
Sám bych tím, Bože, nepohrd.
konce ti jdou :) Pravým básníkům by se měla přihrnout země těžká přetěžká, aby z nich lisovala ty krásný slova i po smrti :D - a o tom je, myslím, poezie. Někdy i tvoje
05.12.2022 14:39:24 | lawenderr
Jsem posledním krušnohorským medvědem. Brzké vstávání se mi jeví, jako proti Přírodě. Z brlohu mě vyhání až hlad a brumlot, krásných poetických medvědic :)
"Dej básníkům svou lehkou zemi." Já přikryt byl peřím holubím. Až jednou zas do života vstanu. Bych tíhu smrti nesetřás.
Líbí se mi, jak píšeš.*
24.11.2022 13:07:00 | šerý
Přečetla jsem a říkám si, to je tak po ránu temné, to už musí být, když bílá smrt vysvobozením, a až stopy dravé zvěře mi křuply v tichu sněhu, a pak, až pak si přečtu anotaci a usmívám se, že snad do nálady autora se také občas dostávám. Takže, moc ráda jsem si ještě jednou dokola.
24.11.2022 09:51:30 | Vivien
Děkuju za krásný komentář!
Ano, je to ranní autobusový text, jsem sova a o sedmé ráno fakt trpím.
24.11.2022 10:23:41 | vrbák