jó hochu
naděje je někdy
jako rampouch
co trčí do zimy
z lhostejnýho nebe
když se trošku oteplí
krápou z něj slzy
neznámejch andělů...
tak počkej až slunce
poboří zeď mraků
a připálí Tvou pleš
pak možná místo múzy
Ti horečnatě nadiktuje
jurodivou báseň –
ódu na nanebevzetí
opuštěnýho Krista -
bezdomovce v zahradě Getsemanské
Já jsem z Tebe také jurodivý, milý Jiří, velmi krásný text.
28.11.2022 19:12:37 | Akrij8
ale Tys Jiří jurodiv svou neskonalou laskavostí a dobrotou, jíž zázračně plýtváš na celý Vesmír****:-D*
29.11.2022 00:56:03 | Frr
jó hochu
naděje je někdy
jako rampouch
co trčí do zimy
z lhostejnýho nebe
Skvělý..!
28.11.2022 07:26:45 | Lioness
v naději .. taju od kotníčků ..
"bodla" mi, čekám na signál shora, že čas radosti veselosti ..
27.11.2022 00:30:52 | Vivien
Frráčku to je tak skvělej text, díky Ti za něj!* ...kéž dokážem zůstat vzhůru, když nás někdo jiný potřebuje...
26.11.2022 12:21:10 | Sonador
A poslední zahrada zdá se býti Getsemanskou...jsem ráda divá i jurodivá s rozumem pábitelů...hlava je taky ráj mon ami...
25.11.2022 19:20:45 | básněnka
..to jistě a díky Bohu dosud nezmapovatelný jakkoliv renomovanou slídivostí botanických taťuldů, aj filosoficko fundovaných prďáků-zaobírajících se labyrinty ošidné ontologie..tak tak... to jen abys vědělo vědělo milé děvčátko :-D*
25.11.2022 19:40:51 | Frr
Jak ve smutku zvednout hlavu, aby to stále vypadalo, že je vše v pořádku? Hrdý, hrdý jsem a průtrž v srdci nepřiznám. Vše je v pořádku. Bavte se dál.
25.11.2022 18:52:13 | Narragan
Jako bychom spolu seděli kdesi na Větrné hůrce a já naslouchal, tvému rozjímali o lidské víře a naději. Vzpomenul jsem si na díla P. Coelha, které jsem se zájmem pročítal. Zejména úvahy Zarahustry o smyslu a vedení života.
Prima ušité verše a zlatou nití moudra. A abych nezapoměl. Ano "Jen to nevzdávejme." *
25.11.2022 12:41:53 | šerý