Kdysi v temnu, dávno
na území potopy
bylo v spisech psáno,
že ne každý pochopí
Divoké hvozdy, černé tůně
symbol zmaru, zkázy
vítr změny v živém lůně
ohlašuje mrazy
Musí to být, víš přeci,
odstoupení, hanebnost,
převrácené přijdou věci
chtěná bude marnivost
Muž je žena, černá bílá,
pravda je lež, drahá bída
Jeden proud a v mysli špína,
ten jenž chápe, ruce spíná
Až přijde lev, máchne tlapou,
všechny smete vší svou slávou
Požár dechem založí,
tebe
MOŽNÁ
nesloží
Možná že naděje
na tvé straně je
Možná že nicota
je pro Svět jistota
Možná, že naděje nikdy neumírá...
kdo ví? Musí stačit aspoň víra
Ráda jsem četla, Narragane
Hezký den přeji:)
06.02.2023 22:16:39 | Emily Říhová
Tak tohle je výborný, podařilo se ti zakomponovat ať chtě nebo nechtě dost věcí sem .)
05.02.2023 09:28:55 | Constantine
Dík. A to jsem chtěl hezkou básničku o lvech, jak leží pod stromem na savaně a koťátka kolem hopsají a kňourají :D zase se to nepovedlo. Možná příště...
05.02.2023 10:02:30 | Narragan
i to se stává .)
05.02.2023 12:13:30 | Constantine
Pěkně zpracované zamyšlení... ale mrazí z toho... pro jistotu se chytnu stébla :-)
04.02.2023 08:16:37 | Helen Mum