Můj sen je jen sen a nic už od života nečekám

Proč mě cizí tělo tvé krásy pálí na snech o tobě snad ve dvou jse to táhne líp tiše jse usmíváš do krajiny mého spočinutí odpovídáš mi na spoustu špatných zkušenostech o mě snad ta tvář anděla co zabloudil a chce nás odvleknout sám nevím kde mají na radost a chtíč a spoustu srdci co nebyli u zpovědi lidé plných chamtivosti odevzdávají lásku cit i těch nejnáročnějších přání aby spatřili slunce v duši kdo zeptá jse mě co chci je to jenom program na slovo v zatuchlý smrad v mém těle chci odložit masku mého a tvého znovurozdělení a chci odejít daleko co ta líná kůže může na zádech unést tak tiše a lidsky znova poděkuje ten můj mozek posolí chléb boží vůle a půjde spát do růžích voňavých a šitých namíří jsi to do snů kde moudrost lásek je víc než by člověk neměl ani jednu za celý svůj život.