Nevěrná Bohu

Kajíc se za drobné hříchy,
odříká prastaré zaklínadlo.
Éterem, se plní plíce jak měchy.
To z pochybností je jí mdlo.
V krátkém tenoru, zavzlyká.
V Otce i Syna i Ducha.
Její věrnost, rázem puká.

Snad Dia, Budhu či Proroka,
jsem ctít měla.
Však za pastýře, zvolila si Krista.

Ne vždz, byl Eliáš mým pánem.
Však těm pohádkám, jsem se smála.
Za jinou modlitbou říkala amen.
A ctila, rudá strašidla.
Co obcházela Evropu.
Avšak pán, ukázal mi cestu,
cestu ven, od soudruhů,
heráku a berlínských squatů.

Teď, je mu však nevěrná.
Otčenáše oddříkávat musíš,
neb i myšlenkou, pastýře zradíš.
Cvičit svou oddanost,
a bít pochyby, jak čokla holí.
Jedině tak, žena může mít ctnost.
Nemám pevnou vůli.
Snad bych měla zkusit voodoo,
nebo jen, uspokojit svoji kundu.