Promluva k mámě
Maminko moje, vzpomínám na Tebe,
opravdu teď často vzhlížím na nebe.
Moc mě zajímá, jak to tam chodí,
jestlipak s andělem za mnou tu chodíš.
Často mě zaráží číselné odkazy,
významy potom hledám ve snářích.
Vždycky se dozvím, že cestou správnou kráčím,
i když se mnou nejsi, přesto mě chráníš.
Děkuji moc za ochranu tvoji,
čas nakonec rány vždycky zahojí.
Doufám, že jsi tam už našla všecky
a teď s nimi se všemi hraješ hercky.
Víš, jak jsme se scházeli u jednoho stolu,
i když jsme karty hráli, byli jsme tu spolu.
Na tento čas ráda tu vzpomínám,
se vzpomínkami ráda pak usínám.
Neboj se o domeček, půjčku už máme,
teď jenom doufat, že to všechno dáme.
Snad nám i pomůžou nějací andělé,
pak budeme schopni říct.
Bude tu vesele.