Ticho!
Ticho!
Obloha sklání se
jako víčko
pod přelivem těžkých řas.
A měsíc v louži smáčí vlas,
už potrhaný zcela.
Je večer
jako vždy smělý.
Víra
na skřipec natažená
jako peřina na posteli.
Srdce pokojná, svíčky v pozoru,
vedle sebe
však planoucí.
Ticho!
A večer zestárl o tisíc let…
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Ty si tak trochu libuješ v záhadách a tajemnu že? Pokud je v básní ukrytý nějaký děj pro čtenáře-detektiva k rozluštění, tak myslím že by mohlo jít o pokušení. Hrdina (nebo dva) leží pod peřinou a vkrádá se přirozená žádost (večer je smělý). V tu chvíli je víra ohrožená, natažená na skřipec. Svíčky v pozoru to už je vyloženě Freud a pak výkřik ticho ve smyslu dost! Vrací se sebekontrola, avšak cítíme přece zklamání (večer velmi velmi zestárl...)
Tady je vidět jak moc záleží u krátkého obrazného textu na názvu. Být to nazvané "Pokušení" bude tato kvalitní báseň i dobře čitelná.
11.08.2023 07:18:32 | Ezop
úžasné Caliéry :) pozoruhodně vykreslená atmosféra jemnými tahy... inkoustem básníkovým..
10.08.2023 21:53:16 | narra peregrini