Až podzim ukončí čas léta
utichne srdce nevděčné
a rovněž v mlze silueta
zakryje jizvy válečné –
jen boží světlo nekonečné
pochopí co už nevzkvétá
My nestatečně nesouzníme
s bolestí svého trápení
hledáme stále cosi jiné
ve světě prázdna mámení
ve kterém poutník pokořený
ve lhostejnosti spočine
tady se ztrácím v závěru
poutník pokořený (kým?)
a proč se nechal pokořit?
cesta - vede i bez směru
a v pokoře jít za štěstím
svých vlastních priorit
12.03.2025 21:01:02 | šuměnka
Proč se nechal pokořit? Ono není v lidských silách bojovat proti současnému "matrixu". Geniálně to popsal Kafka v Zámku. Nicméně "vnitřně" nesmí nikdy "splynout" s "davem". Řekne si - ano prohrál jsem. Světu vládne ďábel. Nebude hloupě "žebrat" jako Faust v závěru dramatu - aby vstoupil na nebesa.
12.03.2025 21:31:54 | ARNOKULT
Máte v sobě zřejmě bolest génia a moudrého člověka, kterou moc lidí pochopit nedovede.
25.10.2023 23:46:26 | Václav