Až podzim ukončí čas léta
utichne srdce nevděčné
a rovněž v mlze silueta
zakryje jizvy válečné –
jen boží světlo nekonečné
pochopí co už nevzkvétá
My nestatečně nesouzníme
s bolestí svého trápení
hledáme stále cosi jiné
ve světě prázdna mámení
ve kterém poutník pokořený
ve lhostejnosti spočine