Do města jse žene divoký mráz tvoje odpovědi mi vypověděli válku mezi citem a nenávistí k sobě samému snad ochota láska pokora a trošku kapky slz zmizela daleko za obzor nekončícího chtíče snad jdu na zpověď tak jsem se ztratil usínám v bolestech stojím tu u té brány nabídli mě tradici že píšu plných chyb je to můj ventil kdybyste zažili to čemu jse říká peklo doma pak další peklo co jsem jsi roky pěstoval závislosti a táta mi řekl ty v těch snech usneš na věky pak tomu nepomůže ani svěcená voda naučil mě hodně teď jen závidím zamilovaným lidem bože osvoboď mě od toho démona od těch šílených loutek jsem citová tragédie klučina co když by jse postavil před ženu nechal jse obětovat životem vím že andělé spasení miluji a zažehnou moji svíci poděkujeme všem a radši odejdu pryč nemám klíče od brány před životem a po životě jse sejdem všichni kde jsem a kde budu to je mě už u prdele kašlu na vše pardon za tyhle slova je tu zima a co bude je jen jako muška jenom zlatá.