Nesoudím tiše pozoruji a čekám u té brány

Moje nasranost na celý svět padesát ran holí srdce bije rychlosti jak robot co nemá motor mozek jede na plný plyn snad andělé jse v koutě srovnávají se sami se sebou kde je huba líná žebrota smích jse vytratil s tvých úst já už nemůžu nemam sílu proč protože jse debil kdybych jsem dobře učil mohl jsem dělat ředitel to řekl můj táta snad jednou pochopím své osvícení uznávám ticho a klid a miluji prosím o trošku vody a říkám jsi tak potají že život je dar tak ať každý den stojí za to jak budu vysílat to jse mi vrátí uzavírám jse do své bubliny a dál končím tuhle báseň .