Cesta duše

Když duše zvolí si cestu
pozemského bytí.
Vše začíná se znovu… .
Matka v bolestech rodící,
Děcko bezbranné,
křičí.

Uslyší zvuky,
co dávno zná,
dvě srdce
láskou spojená.

Čas plyne,
duše se zabydlela v pevném,
zdravém těle.
Už neví, co se v nebi děje,
s vervou a dychtivostí sobě vlastní,
točí se stále dokola,
na ruském kole
jménem Svět.

Najednou tělo je jak pápěří
v očích se zračí moudrost
dávných pravd.
Pak duše opět uvěří
a myslí při tom
na Návrat!