Nepopsané tváře

Pozdravena budiž noci,

rudosvítilna pokroucené emoce, týl plavení vzniku a zániku, 

konečná stanice inkoustu, přerode myšlenky a Zdroje, Tvůrce obzoru.

Podvĕdomĕ ví, ,,že vše zanikne,''

druhový i mezidruhový život se kochá vĕčnou translucidní 

pomíjivostí nesčetneho Osudu,

Dotek shůry, všemi hledaný, zapomínaný, osvícený, 

nic než prach slov, kamene, papíru, lásky, 

trvající ve svĕtle čehosi hvĕzdného, Orákula. 

Noc, zjevení báseň,

Touha, sužující snící, bdĕlé, smrtelné, 

zdánlivá mezero v prostoru katedrál myslí,

vnĕ cherubínů a vody symbolů, 

dví zrcadlo zapomĕní a obrody,

tváře nepopsané imaginace Zrodu.