Evangelium podle Tomáše

Syn člověka jednou šel,
pokřtít vodou nechat chtěl,
aby naplnil, co je psáno
a Království Boží bylo sesláno.

Ten muž byl seslán Hospodinem
a sám se zval i Jeho synem.
Zvěstoval mír, lásku a trest,
K farizeům se dostala ta zvěst.

Na poušť Kristus dobrovolně šel,
aby ho tam satan pokoušel.
Pak mu nastal čas slávy,
Andělé ho obsluhovali.

Když do Kafarnaum kolem moře kráčel,
svých dvanáct učedníků si našel.
Do všech koutů vyvolené rozeslal,
aby každý tak slovo Boží hlásal.

Křtil Duchem svatým, kázal a uzdravoval.
Kněží křičeli: „Kéž by si ho Belzebul vzal.“
Satan satanem se však vyhánět nemohl,
Hospodin mu v jeho zázracích pomohl.

Podobenství s podobenstvím střídal.
„Aby nechápaví pochopili,“ říkal.
Podobenství je snadné – to je známo,
ať každý neučenec pozná, co je psáno.

Do Jeruzaléma se odhodlal,
oslici si osedlal,
aby tím ukázal,
že je židovský král.

Stoly v chrámu zpřevracel,
na proroctví se při tom obracel.
Když tam pak mezi kupci stál,
poslední čin právě dokonal.

Poslední večeři ustanovil.
„To je moje tělo a moje krev,“ vyslovil.
Svého zrádce Jidáše označil
a zapření Petrovo naznačil.

Do Getsemanské zahrady se odebral.
Tam se modlil a na Jidáše čekal.
Jidáš smluvený polibek připravil,
za třicet zlatých ani moc nezradil.

Před soud byl Vykupitel předveden
Jidáš byl oběšený nalezen.
Do tváře všichni Ježíšovi plivali,
rouhačem a buřičem ho nazvali.

Ráno ho před Piláta postavili,
aby rozsudek smrti zhotovili.
Pilát Barnabáše lidu dal,
nad Ježíšem ruce si umýval.

Kaifáš, Pilát i lid ho na smrt dali,
nejdřív si s ním ještě trochu hráli.
Bili ho, mučili, plivali, smáli se:
„Hle, král a syn Davidův to je.“

Ježíše na Golgotu odvedli,
s dalšími na kříž přibili.
INRI nad sebou měl,
za nás sám na smrt šel.

Třetího dne vstal Boží syn.
Do nebe se obrátil, čekal Hospodin.
A tak příběh končí, ne napořád,
Až se vrátí, nastane nový řád.

Je to všechno pravda? Nevím. Snad.
Tomáš pravdu neumí a nechce znát.