Co bytost lidskou pozvedá?
Co právě z ní dělá člověka?
Jak duše duši emoc předá?
Je rozmanitý život cesta nebo řeka?
Obraz okna dveří mého těla,
můj zastřený světu zrak,
vykresluje přehršle tvého díla,
nekonečného, končicího kde nekončí mrak.
Tvého z hlouby inteligence přemohoucího
nitra exploduje tužba, tvá slast ve rtech služebníka,
poutníka cesty myšlének překypujícího,
tvora tvořícího, nezamohouřitelného víka.
Jak ale tento výtvor zakrní,
když postaví se vedle pravdy tvé bytosti,
napříč tvému stvoření,
pak má ruka tímto zakrní.
Chvění koncovek bříšek mého pera,
cesta je vlastnictvím mozku, duše těla,
přitom plavat řekou, říčkou není co bych chtěla.
Mohu tvořit? Existuje stanovená výměra?