Z okna se sypou vzpomínky
jako jarní vánek větru
při kterém se nedá spát
Tak je to
noc se opovážila
jít vstříc budoucnosti
snad sen v dáli
mám-li žít na věčnosti
budu prosit v kajícnosti
o návrat k Tobě tak vzdálený
nemyslím
znám ten pocit
bodavě se smějící
tvář a slunce
které nehřeje
zapomněli jsme
na malé cosi
uvnitř kruhu
jež má konec.