Pták

                                                             Pták

                               Ach, ty naše lidské city, rozum tápe, duše cítí.

                                  Necháme se unášet, nevěda co tento Svět.

                                      Nepodléhat - jde to těžce, ale nutí,

                                             jinak dojde ku zhloupnutí.

                             Často ptám se: kdo jsem já? Toť otázka bezedná.

                                  Věřím, žiju jako pták, odletím si do oblak.

                              Na té pouti v oblacích - křídla má jsou jako sníh.

                              Dolétnu až za obzor, kde jen Láska, žádný vzdor.