Nejistá

Nevím, možná, snad,
dostala jsem se do oblak?
Snad proto, že jsi při mě stál
a ruku svou mi podával,
že jsi mi pomoh břímě nést,
vystoupila jsem do nebes.
Vrátils mě zpátky životu,
teď už unesu samotu.
V mém srdci žije jenom TY,
už nejsi Bohem prokletý.
Možná je to, jak říkáváš:
ztrátou mi duši ponecháš.
V polibku Tvém teď dýchat chci,
ať je to rychle, raz, dva, tři.