O Bohu, rubínech a pavučinách

Pane, klaním se tvé kráse,
když tvoje srdce otvírá se,
aby mohla naše žít.
Očisti ty, co hořce pláčí
pro pár smutných maličkostí
a slzy kanou o to více,
když hlasy je konejší.

Pane, tepej-srdce světa,
ať oheň hoří, vítr zpívá
ať tvoje síla dlouholetá
pro všechny svou náruč skrývá.
Den za dnem míjím svoje činy
a přesýpací hodiny
v malých dlaních z pavučiny
trousí lesklé rubíny.

Tichá chvíle dovolí mi,
zaplakat a dále žít
když pak s city děravými
zůstává můj Smysl skryt.