(hebrejske pismeno) Bejt

"Jsem Já." Pravil mi, když ukázal mi cestu.
"Jsi mé já z těch já? Dojdi tudy pro nevěstu."
Tak mlčky vykročil jsem na tu pouť,
nikde voda, jen pouštní písek... Jedna živá z křoví houšť.

"Jsem Já." Znova slyším toho Světla hlas.
"Jsi mé já z těch já? Vytáhni z té houště vlas."
I tak strčil jsem ruku do plamene v temnotách.
Tahám BUDIŽ, což je Já jsem já, měnící se v prach.

"Jsem Já." Zní hlas již v doprovodné chorále.
"Jsi mé já z těch já? Meč či koruna z tebe činí krále?"
Odpovídám hned: "Nic z toho! Mé srdce, mé já jímž jsi TY."
"Jsi král. Koruna i meč jsou spravedlnost a pravda... Pravé klenoty."

BLESK A V HROMU PROBUZENÍ,
VNÍMÁ SÍLU Z TOHO SNĚNÍ.
TIŠE SEDÍ NOŘÍCÍ SE DO SEBE,
V ŽIVOTNÍM OPOJENÍ ZPÍVAJÍCÍ PRO TEBE.

"Kde postavils nás uprostřed Tebe?
Já poznal jsem jí jako sebe.
Oheň živ z vod pramenů,
má krásné vlasy z plamenů.
Poznal jsem v ní svou nevěstu,
vděčnost s díky za trnitou cestu."

STAL SE TAK Z VEŠKERÉHO POPUDU...
... JE KRÁLEM LIDSKÝCH OSUDŮ.