Sol Invictus

La Mahmudia cer senin
caldurii soarelui plin
nu m´asteapta nimeni sus
esti al meu - nimeni n-a spus

nad Mahmudií nebe modř
žhaví slunce, aniž kouř
byl by řekl - se mnou výš
stoupej, kdepak, horká tíš

na Bestepe u nohou
lože má, drť ubohou..

rozpálený prach vír hne
vánku z Delty Dunaje
jenž paprsky sestřihne
byť na chvíli, uhnán je

sluneční vůz docela
volností, k pahorkům pěti
jejichž hráz spíš domnělá
nabízí své objetí

živlům přírodním kout zde
v simulacrum Salsoviei
kde spí Slunce, pochodeň
do rána mě poohřej

jak Lucinia mnohem dřív
když Říman stál u svých vrat
pevnosti u ramen tří
Sol Invictus, týž se vrať