ještě že mě nesnědl krokodýl

tudy a tam v autě i
sám ve vlaku
hladce oholen,
kráčím větrem i
porostem
palec hore, čekám,
s krasnou děvou v autě
její nahé chodidla na pedálu,
smějí se silnici
bez zatáček a
čekám co z ní vypadne...

nic, hluboké nic,
jsem oslněn,
zaražen a omámen
čekám co ze mě vypadne ,
čekám příliš dlouho
a tak s kloboukem v čele nevidím ...

kudy kam
víno a my,
čtyři zloději , plný kapsy
s úsměvem beze strachu
jdeme ven
cestou necestou
za krásu se platí ,
nemáš peníz?
nevadí, neplať a pojď s námi,
moc toho třeba není
snad jen trocha kávy..
doufám a sním o
čem bude příběh
v boudě s hady a ptáky,
všechno plyne tak nějak divně,
jen dvě kapky a
já se směji,
hledím do očí z indie a
vidím bílého psa a
příběhy duší a
mé vlastní čtyři meče
i mé smrti.

v autě,
omámen v bytě zas tam ,
kde jsem nikdy nebyl,
možná to jen zdání klame,
jakobych tu už byl?
dlouhý tunel a policistka
nemám lístek?
ale jistě a jeden koupím
za peníz, co nemám ...,

vzum vítr vane
kde to jsem , milý pane ,
je to peklo
či snad vedro
nic tak strašného
spát tu či tam,
tak se zase vydávám a smetu brouka z hlavy,
odlétám,
čekáš na mě?
promiň za spoždění, ale už jsem tu,
zase...