Kap Alexander

Tolik ker natolik bílých
na hladině oceánu
pluje volně, roztomilých
mám je rád, když podél stanu

lámou se, ne zrovna pod ním
jarním táním znenadání
nejspíš ty největší honím
na lyžích plout mám nadání

průlivem Nares, k Evropy
nejzápadnějšímu Kapu
Alexander, beze stopy
mizí stokrát, proč - nechápu

už to mám, na kolotoči
kroutím se na kře ve víru
právě teď a tady končí
všechen smích, pít na sekyru

mořskou skotskou nechci s ledem
dostanu se z toho přece
zavřu oči, popojedem
kolem mysu dál, v panence

kroutivé z hlavy Medusy
kdepak se tu vzala asi
navzdory zlům žít se musí
držet týl za hadí vlasy