Prokleté město

Jdu po hlavní silnici a dochází mi dech
před sebou tlačím auto a mám pech.

Pálí mě nohy a v ústech citím prach
za mnou se táhne kolona aut a já a mám strach.

Stojím ve městě plném lidí
jsem člověk co se stydí.

Můj cíl je hrozně daleko
do očí se mi derou slzy a jsem naměkko.

Kdo mi pomůže ?


Už nechci tady stát
už se nechci v tomhle městě bát.

Auto pak otlačím na bezpečné místo
někam za tohle prokleté město.

Maminko, odpusť že prvně stopuju
že život co dalas mi riskuju.

Já tam vážně musím včas být
svůj cíl už v očích mít.

Zvedám svůj palec nahoru
Bože, já fakt stopuju.

A pak jedno auto zastaví
mojí paranoiu o stupínek výš nastaví. . . .