Ložnic

Ložnic svých se nevzdám
to se ví, že ne-e
ležet tváří k hvězdám
pod širákem nebe

u silnice příkop
uschl již na jaře
shledám v kopřivách sloup
vhod do svýho snáře

jak odpalovací
rampu pro sny k výškám
jež se zpátky vrací
na úsvitu víš kam

do ulehlé trávy
poblíže pěšiny
rosu pít na zdraví
když není mok jiný

z keře sundat klíště
ať si taky cucne
pod mostem napříště
přečkat déšť když frcne

po silnici vedle
vozit se je rychlé
zadnice usedlé
hýčkat nevyčichlé

jak bočními větry
tak provozem zblízka
poledními vedry
má se nezablýská

ač broušená prachem
sta mil křížem krážem
denne, sdílím parfém
asfaltový, žhářem

seshora připeklý
k opálené kůži
čas namístě vleklý
žízeň mi nedluží

po chladivém svodu
ve zlatě pod pěnou
- věřím na náhodu
někde na viděnou!