Ve vlaku

Sedím ve vlaku a dívám se na lidi.
Sedím ve vlaku dívám se kolem
ale mě snad vůbec nikto nevidí.

To nestojím jim za ten pohled?
Za ten pohled jediný?
Tak proč dívám se kolem,
když ten kdo vidí jsem jen já jediný.

Už vím. Dívám se proto,
že každý, tak zajímavý mi připadá
a od pohledu jiných lidí se odvíjí
i moje příští nálada.

Sleduji na nich jak se tváři,
jak jsou oděny,
sleduji každý kousek jejich těla,
jejich vteřinové proměny.

Jsou jako živé obrazy,
které kolem mě chodí,
jako živé obrazy, které práve teď
před očima se mi rodí.

Co bude dál?
Jak odvíjet se bude děj?
To vědí jen oni,
jestli je to vlak naděje nebo beznaděj