Kraj zatoulaných básníků

Do hotelového pokoje se klid na návštěvu stavil
z oken z oken zřím moře zápasící s majákem
malý chlapec tam po proudu koně plavil
kdysi jsem byl rovněž stejným tulákem

Kráčel jsem po opuštěném kraji toulavých básníků
kde místo lodí a přístavů - jen lesy a stráně
kde místo racků mi nad hlavou prolétá,
pár sivých holubů, zatímco u skal dravé káně

V kraji zatoulaných básníků se písek nedrolí
do rozlehlých pláží, kde děti bábovičky plácají
jsem jako herec jenž hrál poslední svou roli
a ruce vln tam prudce o útes cákají