Blues krásných stopařek

Pokaždé, když měsíc svítí stříbrnou lucernou
jedeme v našem nablýskaném autě temnou nocí
u krajnice stála stopařka s tváří rozvernou
vzpomínám, že se jí líbily blonďáci modroocí

Naše auto zastavuje u osvětlené silnice
stahuji okénko a volám na tu ženu:
,,Takových jako vy potkávám po cestě tisíce ''
naposledy jsem přes město vezl krásnou Boženu

Milá Stopařka urychleně nasedá do přistaveného vozu
jedeme za zvuku vrnícího motoru měsíční tmou
svištíme snad stovkou v hustém provozu
než zastavíme před naším domem budeš mou