Podzimní vandr
Podzimní vandr
Anotace: ...
a ve tmě navádí mě jenom ciferník, co svítí hodinkám,
on zatím do ticha vrčí, plný freonů vězní polárku,
kolem natáhnu se pro batoh a nechtěně lahvemi zacinkám.
Ve strachu stojím, je slyšet ručiček u hodin dopady,
jen chvíli naslouchám, pak parku zauzluju kolem krku,
není čas, dotáhnu popruhy, zašněruju starý kanady,
po schodišti běžím, už vidím bivak pod korunou smrku.
Nádražní automat mixuje kafe a vlhkost hlásí barometr,
s výpravčím v očích drolíme ospalky, mému vlaku odjezd hlásí
a v přetopené lokálce sundám parku, šátek, teplej svetr,
rozepnutá košile nestačí, jen podzimní vítr mě venku spasí.
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Mě se na těch tvých básních líbí to, že v nich vytváříš takové obrazy, které tu tématiku obzvláštní (tady to byl pro mě třeba mrazák, věznící polárku)... že to díky tomu není nikdy klišovitě trampské, klišovitě romantické... nic takového. I tohle je ten případ a ta atmosféra mě bavila. Je z ní cítit vlhký podzimní vzduch i to kafe z automatu ;).
06.09.2018 13:24:02 | RenyNew
No jo... jen ty kocovinky..
Pokud se Ti sbíhaj slinky..(?)
Ále co, však žádný dril.
Zabírá prý Kinedryl.
Já Ti radím, dej si knedle,
Tam jsou taky švestky jedlé!
Komu však není pomoci
A rady... ať je z toho vedle!
:)
06.09.2018 13:18:16 | ARTeFakty X. Múzy
... no právě :-))) ...
... mám ráda nebezpečí ...
... z bezpečné lahvičky ...
06.09.2018 12:43:22 | Marcella
Slivovička... ta může být nebezpečná.
Něco o tom kapku vím ;)
06.09.2018 11:56:46 | ARTeFakty X. Múzy
... příště přibal dobrou slivovičku ...
... stavím se podívat na chviličku ...
06.09.2018 10:52:45 | Marcella