Ranní vlak

Skrz stromy míhá se rudá ta hvězda,
strašně je daleko, ač se to nezdá,
oproti tomu náš cíl je za rohem,
cesty jsou světské jen, čas je jen zákonem.

Po nahých polích mlha se plazí,
vlak pustou krajinou cestu si razí,
a útlé stromy listů prosty,
v lese nás vítají jako své hosty.

Kdežto pak kovové, z betonu stavby,
daleko drží se od této pravdy,
neživé, studené konstrukce kultury,
v úžasech přírody temné to otvory.

Z rudého obra už žlutý se stává,
teploučký nádech on krajině dává,
se stíny světlo teď ráčí si hrát,
budíce všechny, co chcou ještě spát.