Mumlavské vodopády

Vyšlo slunce nad řekou,
kde vodopád se střemhlav řítí
skrz les klestí cestu dalekou
jen kalné oči vod ze tmy svítí

První paprsky rozezněly květ zvonku,
jež chladnou rosou ospalky smývá
však tmavá noc už je na sklonku
jen Mumlava v prudkém jezu zpívá

Když se přes poklice voda valí
z chrámu lesa vodopád burácí,
ač se tu všichni pocestní báli,
v létě se do hor navrací

Vodopád se žene do údolí,
jak ostrý hrot se do kamení vrývá
až v srdci Harrachova zabolí
a netuší kolik času mu zbývá