Řeknu kurva, řeknu píča,
slova jen slova a zase
jen slova. Slova co se
brání nařčení že jsou
vulgární. Jo asi jste a
já vám dal to právo, existence
být tu v plence. Buďte pilní
a využijte tu svou malou
chvíli. Je vám dána, na moment
takto šifrovaně odevzdána.
Jedu, stojím, sedím, zase
jedu v tom svém tak
dvoustopém vozidle. Už
má sice najeto ale někam
ještě odveze. Někdy jenom
sotva leze, ale dostane se
tam někdy snad. Než přepadne
ho náhle ze zálohy hlad. Už
asi nikam nepojede cukrovka
je na tahu a ona chce má náhle
hlas, co říká cukr blbe máš ho
vozit v kufru. Nelítostný hlad
bestiálně narvu tu svou náhlou
prohru, ve vítězství. Sacharidy
mám, tak jen do sebe je rvát
Lehké vozidlo to je ale na
výpary nejede.Takové stokilové
vozídlo vícerychlostní. Je to stroj
mé nicotné marnosti. Jenom chodí
neběhá, jen v tom nejnutnějším
případě a to jen na pár chvil. Je
takové zádumčivé a prý i astmatické.
Kašel bouřlivý podoben je hromu
to jsem já, napospas běhu když se
do jeho strašných rukou odevzdám.
Vozím se většinou v rytmu chodce. Po
rovině nejlépe a krotce. Krajinu si
vychutnám v roušce která my bere
kyslík. Přemýšlím a myslím někdy se
tak ponořím do své mysli nechce se
my ven. Chtěl bych tam zůstat uvnitř
vně. Nikdo nevezmi mi nitro je tam tak
nádherné, mnohoznačné všechno ztichlo. Je tam
vše co přát si lze, ne neotvírej oči realita
na tě skočí a ksicht ti do toho svinstva
řádně smočí.