Na Terezínce

Z Terezínky zřím
na svůj jedlový les,
jež je pro mne vším
v Tanvaldě žiju dnes

Johann, pro svou lásku,
nad Tanvaldským údolím
postavil kamennou krásku,
aby mohla se kochat okolím

Stoupá sivý dým od lesa,
kde se Muhu zrodil z par
nad vyhlídkou ční nebesa,
v nichž končí lidský zmar

Pode mnou strž prudká
někde tam Tanvald leží
slunce z paprsků utká
zlatou síť,co město střeží