Obzor

Na okraji skály, tesaje své iniciály.
Na okraji, kde jako malý jsme si hráli.
Kde teď jen vzpomínám, co prožili jsme spolu.
Než potkal nás osud, kdy došlo k onomu zlomu.

Já přemýšlím nad řekou, co tekla pod námi.
Já přemýšlím, jak tesal jsem do skály.
Řeka jen zahnutá, a vítr hnal.
Ať je t onavždy, to já jsem si přál.

Však je to pryč, co já s tím nadělám.
Už teď jen vzpomínky, které si přemítám.
Chybí mi minulost, kdy jsme smáli se spolu.
Že nedojde k onomu strašnému osudu.

Spolu jsme chodili, ruce vždy sepjaté.
I když zima byla kolem, my měli je zahřáté.
Na okraji skály, kde hleděl jsem zdo dáli.
Pamatuje na to vše, jak jsme se nasmáli.

Smáli se ostatním, jak šťastní být můžeme.
Smáli se tomu, co vše dokážeme.
Chyby tam byly, však přehlídnout lehce.
Věděl jsem však, že opustit tebe se nechce.

Teď už jen sedím na okraji skály.
Sedím na okraji a zírám do dáli.
Slunce již zapadá, už končí můj den.
V hlavě to mám, však už jen je to sen.

Promiň mi vše, ten osud jsem učinil.
Kdyby to šlo hned bych vše poměnil.
Všechno je pryč, už nejsme to my.
Už jsme jen dva lidi, s jinými osudy.