Městečko na konci světa

Jsou stále ještě
městečka zapadlá
kde jakoby se
zastavil čas.

Ospalé náměstíčko
a kašna vyschlá,
jan zřídkavě se
ozve čís hlas.

Nízká věž kostela
shlíží mezi domy,
málem neviditelná
a utichlá.

Zvony odnesla válka,
farníky odvanul čas,
jen stavba ztichlá
chátrá tu dál.

Bezhlavý světec
s hlavou věkem uraženou
tiše na plácek dohlídá
a stojí, jak stál.

Hřbitůvek za kostelem
nahlíží svými hroby
co memento mori
do dvora školy.

Poutník by pojedl
leč není kde
vše zavřeno je
a dlouho již.

V poledním hicu
usedá poutník
na náměstíčku
do stínu lip.

Ponorné ticho
lehoučce narušují
pouze dva penzisti
- přec tu kdos živ.

Sedí na lavičce
opodál a upíjejí
z plechovek pivo
zvětralé již.

Povídají si
nahluchlí jsouce
takže přeslechnout
nemožno je.

Kol hlavy poutníka
vehementně, vlezle
probzukává vosa,
drzá přespříliš.

Pot se řine
ze zad i z čela,
košile lípá
se na žebra.

"Tady by bylo tak krásně ..."
špitne si poutník,
a dál se dívá
do zmrtvělého náměstí.

Povstává konečně
opíraje se o hůl
a tak se vydává,
dál a pryč odtud.

Odchází pomalu
krokem volným a lehkým
vzhůru dolů
dál na své pouti.

(Žandov, okr. Česká Lípa, 5/9 2023)